CD: Richard Ciferský – Coming Back For More

Autor: Michal Hromčík <hromcik[zavinac]bgcz.net>, Téma: Zahraniční desky, Vydáno dne: 02. 01. 2018

Toto CD je třetí v řadě sólových alb výborného slovenského banjisty a je zajímavé tím, že tu Richard díky své zkušenosti s vystupováním v amerických profesionálních kapelách mohl představit svoje instrumentální možnosti a  přístupy a také různé podoby souhry se špičkovými americkými muzikanty.

Richarda zvaného Cifo jsem si sám všiml na své úplně první návštěvě muzikantského campu na Kosodrevině, kde hrál s více sestavami. Moderně orientovaných banjistů najdeme na české a slovenské scéně víc, Cifo v kontextu superskupiny Waterflow už tehdy ukazoval, že dovede velmi vkusně a nápaditě dát svou techniku a aranžérské dovednosti do služby písní, které jsou stylově pestřejšího záběru než jen klasický bluegrass, kde můžete vystačit se zásobou Scruggsových licků a se schopností vést melodii na podkladě daného stylu. Do písní Waterflow bylo třeba vložit víc, a to zejména pro banjistu byla výzva, kterou Cifo splnil skvěle. Nakonec celé album Waterflow s třešničkou v podobě zpěvu Loes Van Schaijk je velmi povedené.

České i slovenské publikum asi nejvíc zaznamenalo Cifovu přesnou hru z časů jeho práce ve Fragmentu v etapě po Svaťovi nebo ve výborné slovenské sestavě 29 strings. Během času prezentoval své vlastní nápady na dvou dřívějších sólových albech – New Gallop a později Rainy Day. Není mnoho českých nebo slovenských banjistů, kteří by si zasloužili pozornost a profilový článek v americkém časopise Banjo Newsletter – Cifo v této lize je. O dlouhé řadě jeho nahrávací práce pro jiné umělce se můžete dočíst třeba i v rozhovoru pro BN zde nebo na stránkách Průchových nástrojů. Cifo je také známý díky svým dalším aktivitám – vzdělávacím a organizačním v agentuře Velvet Music nebo podnikatelským s jeho značkou muzikantského butikového příslušenství Banjolit. V tomto článku věnuju pozornost jeho výše uvedenému třetímu sólovému CD.

Coming Back For More by mohlo zaujmout už jen prostým výčtem muzikantů. Většinu skladeb doprovází kluci z rodinné kapely The Chapmans, Cifovi dlouholetí kamarádi. John – skvělý zpěvák a kytarista, Jeremy – neméně zdatný mandolinista, a Jason, který převzal basu od mámy Chapmanové ve chvíli, kdy dorostl do velikosti tohoto nástroje. Někteří z nás si pamatují celou kapelu i s jejich tátou na banjo, když hráli jako host na evropské soutěži bluegrassových kapel ve Vídni (1998, tehdy vyhrál Fragment). Speciální devizou bratří Chapmanů jsou jejich dokonalé trojhlasy, přítomné i na tomto albu. Další muzikanti na CD jsou Rob Ickes jako člen nahrávacího „house bandu“, Becky Buller jako houslistka tohoto alba a zpěvačka dvou písní, Adam Jánoš na bicí v několika písních, a po jedné písni si zazpívali Jonathan Maness a Loes Van Schaijk. Tak trochu „Cifo and Friends“, což je tady velmi ke prospěchu, muzikanti se znají a výtečně se podporují a doplňují.

Už intro první skladby navodí dojem, že tohle nahrávali někde, kde to uměli. Missouri možná není typický bluegrassový stát, ale táta Bill Chapman asi už dost akustické muziky nahrával. Krásný zvuk banja, dobra a vlastně všeho, zkrátka profíci ve studiu. Co se týče materiálu, šest z jedenácti jsou Cifovy vlastní skladby, Becky si přinesla dvě svoje vlastní, jednou přispěli Bajo a Loes, pak jsou ještě dvě převzaté. Skladby dříve nenahrané a tady slyšené poprvé. Vkusně prostřídané instrumentálky a zpívané písně vytvářející působivé nálady, ve kterých najdete – cituji z názvů: vzteklého psa v zahradě, vrcholky stromů, magnolie, horské městečko, znamení naděje, potřebu návratů. Cifo se nebojí ani hodně zprocesovaného zvuku nástroje v úvodu War in My Mind. Stejně tak se nebojí alternativních/hlubokých ladění banja – viz krátká skladba jen banja s bicími The Old Black Preacher. Banjo v podehrávkách v různých typech písní citlivě podbarvuje zpěváky – tuto Cifovu kvalitu vyzdvihuje v bookletu Steve Gulley. Dobro krásně zpívá – zvlášť třeba v No Rose Without Thorn (není růží bez trní). Další výkony – ať už kytary, mandolíny, houslí nebo zpěváků jsou parádní, docela očekávaně. Jasně tu jde o přesvědčivou první ligu muziky.Všechny písně tady popisovat nemá cenu, je třeba slyšet na vlastní uši.

Vzhledem k tomu, že alba bez velké distribuce nejsou tak snadno dostupná k poslechu z veřejných zdrojů, bude asi nejspolehlivější cesta k poslechu alba si je koupit. A když se Vám bude líbit tolik jako mně, budete ještě zvědavější na další Cifovy hudební počiny. Jak napovídá titulní píseň, bude stát za to muziky od Cifa chtít slyšet víc (come back for more). Ať se mu i nadále tak daří!

Michal Hromčík, Brno, listopad 2017

Pozn. redakce: Po dohodě s autorem převzato z občasníku Bluegrassové listy.