CD: The Stetson Family – True North

Autor: Dušan Gemerský <>, Téma: Zahraniční desky, Vydáno dne: 11. 08. 2015

Hey Bartender / Run Daddy Run / Every Second Beat Of My Heart / Lover Where You Going / Man and A Pretty Gal / Billy 4 / Travelin´ Man / Top Of The Mountain / Dont Look Back / Haunted Hills / True North - Let It Ride / How Mountain Girls Can Love

The Stetson Family: Nadine Budge (vocals, guitar, dobro), John Bartholomeusz (guitar, vocals), Colin Swan (banjo, vocals), Andrew Carswell (mandolin, vocals), Luke Richardson (double bass, vocals)

http://thestetsonfamily.com
https://www.facebook.com/TheStetsonFamily

Jaké je to hrát na banjo nebo mandolínu hlavou dolů, tak o tom by nám nejlépe uměli povyprávět muzikanti z Austrálie. A pokud se nám bude zdát, že na tomto kontinentu je všechno opačně, tak potom ani rodina není rodinou, jak má být. Anebo není rodinou vůbec. Tak mi to alespoň vychází u skupiny, která si říká Stetson Family. Ale pojďme hezky od začátku, aby to bylo jasné.

Bylo to někdy v polovině osmdesátých roků 20. století, když se dlouholetí přátelé, Nadine Budge, John Bartholomeusz a Colin Swan, rozhodli, že spolu založí kapelu. A ne ledajakou. Svět se právě točil a skákal v šílenství, které si říkalo synthpop, a tak vesele třískali do elektrických syntezátorů, vyluzovali z nich nejrůznější zvuky a tvářili se velmi cool. Pardon, „cool“ ještě tehdy nebyl mezi mládeží populární výraz. Naštěstí na to začali brát prášky, přišlo vystřízlivění a jak sami říkají, „chytili do rukou pořádné nástroje“. John přitáhl do party kamaráda z dětství Andyho Carswella a Nadine v obchůdku s nářadím, který měla jen přes ulici, objevila kontrabasistu Luka Richardsona. Psal se rok 2008.

Jak jste si určitě laskavě stihli všimnout, ani jeden člen se nejmenuje Stetson. A ti šťastnější, kteří mají možnost si někde vygooglovat fotografie kapely, pochopí, kde se vzal jejich image. Zřejmě 80. léta neustále proudí v jejich krvi. Za druhé album, které jim vyšlo v roce 2011 s názvem The Devil in His Sunday Best, je australští bluegrassoví fanoušci nosili na rukou a kapela za něj získala nominace na ceny v kategoriích Nejlepší bluegrassová píseň a Nejlepší kapela.

Tato partička z Melbourne však nadále jakoby zůstala lokální kapelou, na kterou jen okolojdoucí pes cenil zuby. Skutečný přelom přišel až s jejich albem O Winding River z roku 2013. Byla to lavina, která se řítila na posluchače, především v Americe z rádií, a pětice hudebníků si zasloužila respekt, myslím, že oprávněný. Byl to skutečně zajímavý počin. Joe Fish, moderátor z anglického rádia BBC, ho ohodnotil slovy: „Pokaždé nyní a potom, pokud budete trpěliví, objevíte skutečné poklady v krásné hudbě. Toto je přesně to, co se mi stalo, když jsem si poprvé přehrával album O Winding River. Skvělé vokály, vrcholně kvalitní produkce a vynikající hudebníci udělali z tohoto alba něco, co musí mít každý milovník současného bluegrassu a country hudby.“ Tolik ze slov někoho moudřejšího, než jsem já. Naštěstí se kapela nenechala ukolébat krásnými slovy a ódami na jejich umění, a tak do éteru vypustila svoji novinku s názvem True North.

Osobně si myslím, že tímto projektem muzikantsky překročili svoje předcházející počiny. Možná tady nejsou geniální sólové vyhrávky, avšak celková aranžmá jejich písní jsou dostatečně nápaditá, příjemně zahraná a k tomu se přidávají výborné zpěvy. Výrazným článkem v této skládačce je především hlasově úžasně disponovaná Nadine, která se představí v několika skladbách také na dobro. Posluchače už při prvním poslechu tohoto alba potěší příjemné a lehké melodie, ze kterých má každá šanci stát se hitem. Je i není to tak úplně bluegrass. Je charakteristické pro tuto kapelu, že v její hudbě dochází ke splétání různých stylů a pokusů se zvukem. Tak tu najdete například skladby hodící se více do přítmí nějakého folkového klubu, například Every Second Beat of My Heart o nářku starého muže, který osaměle čeká na první ranní úsvit. Na housle se zde jako host představila Gleny Rae, kterou můžeme slyšet i v dalších skladbách a vokály tady nazpívala Suzannah Espie. V podobném folkovějším duchu zaznívá i skladba Travelin‘ Man – údajně pravdivý příběh o pětiletém chlapci, kterého rodiče alkoholici nechali u jakéhosi cizince a už nikdy se pro něj nevrátili. Velmi silná zápletka. Více stylem country zavání píseň Lover Where You Going, anebo cover verze Billy 4, kterou Bob Dylan nazpíval na soundtrack k filmu Pat Garrett and Billy the Kid. Stetson Family ji natočila v texasko-mexickém rytmu. Věřím, že každý si tady dokáže najít zalíbení v nádherných originálních skladbách tak, jako mně se líbí chuťovka Top of the Mountain.

Na závěr ještě budu opět citovat slova někoho moudřejšího než jsem já, tentokrát irského mandolinisty Nialla Tonera: „Album je dalším krásným příkladem originálních písní od kapely, která nepochází z tradiční domoviny bluegrassu, ale která dělá proklatě dobrou práci a reprezentaci tohoto druhu vysoce kvalitního materiálu mimo US, a tak vytváří vysoce respektovaný příspěvek do žánru.“ Amen.

Dušan Gemerský